Na rozdíl od slabších jedinců, kteří dozajista trávili poklidný zbytek třetí říjnové neděle v objetí pohovky či televizního aparátu, se ti silnější vypravili do moravské metropole, kde se měli v rámci turné "Bonded By Metal Over Europe" představit kultovní američtí thrashers Exodus. A aby byl večer ještě interesantnější, přivezli s sebou celou sedmičku kapel pro současného vyznavače extrému více než zajímavých.
Po menších orientačních potížích dorážím do Babylonu před čtvrtou hodinou odpolední, tedy přesně v čas, kdy se měly brány klubu otevřít natěšeným příznivcům. Před klubem se již srotila asi stovka hlav, většinou domorodců, slyšet se dali i bratia ze Slovenska a několik málo Poláků. Nudné čekání v mrazivém počasí zpestřuje až příchod trojice černě oděných nymf unikátní kombinace krev, mlíko a hřeby sklízí mezi přítomnými zasloužený aplaus. Pak už se konečně otevírá a já po menším nedorozumění ohledně akreditace mohu konečně vstoupit do příjemných útrob Babylonu. Uvnitř už jsou rozloženy stoly s ug materiály a také skromný merchandise (s cenami opět tradičně ležícími téměř mimo dosah peněženek běžných smrtelníků).
Odebírám se na ochoz, kde zaujímám slušnou pozici na první pány na holení pro mě (a drtivou většinu přítomných též) neznámé uskupení Prospect ze Slovinska. Chlapci vystřihli necelou půl hodinku trvající performanci, která však příliš nezaujala a sklidila pouze vlažné ohlasy. Důvody? Jednak se rozcvičoval zvukař, druhak true heavy metal made in Prospect neměl šanci zaujmout převážně na thrash/deathovou vlnu naladěné publikum. Potěšila příjemná coververze notoricky známé skladby "2 Minutes To Midnight" od Železné Panny, nikolivěk však již zpěvákův strašlivý falzet, který vyhnal spoustu lidí nazpět k pípám.
Následuje krátká přestavba bicích, před pódiem postává zhruba dvě stě duší, ochozy jsou zaplněny téměř úplně neklamná známka, že přichází holandští thrash/death metallers Callenish Circle, v našich luzích a hájích to jméno velice dobře známé. Od počátku setu předvádí čtveřice pořádné nasazení, hlavně energický frontman Patrick Savelkoul neustále poletuje po pódiu a nepřestává hecovat ještě poněkud strnulý dav. V půlhodinovém setu zazněly skladby "Soul Messiah" a "Forsaken", obě z poslední řadovky My Passion // Your Pain, dále "Witness Your Own Oblivion", skvělá "Obey Me" a také stará vykopávka od Pestilence "Out Of The Body" z Consuming Impulse (1989).
Thrash/death metaloví Holanďané Occult jsou ukázkovým případem nedoceněné kapely. Kariéru odstartovali velice zajímavým blackově laděným debutem Prepare To Meet Thy Doom již v roce 1994, ale do širšího podvědomí se dostali až teprve nedávno, díky kauze jejich zpěvačky Ráchel, která odešla chrochtat za lepším do Sinister. Na rozdíl od Callenish Circle působili poměrně staticky, ale perfektní zvuk i instrumentální výkony vše vyvažují měrou vrchovatou. Ke slyšení byly především skladby z alba Rage To Revenge (2001) a novinky Elegy For The Weak - "Nuclear Torment", "Mind Domination" nebo "Killing For Recreation".
Jen co dozněl potlesk pro vynikající Occult, k pódiu se začínají hrnout nejrůznější podezřelá individua s logy Mortician na hrudi (mikiny se zvrhlými obrázky z dílny Wese Benscotera se vůbec staly hlavním módním hitem večera, zvláště pak zaujal jistě nejméně padesátiletý týpek v dresu "Hacked Up For Barbecue"). Po chvíli se stage zahaluje do namodralého dýmu a za zvuků obligátního hororového intra přichází tvůrčí duo newyorských řezníků Roger J. Beaujard (g) a Will Rahmer (bg, voc). Za bicí soupravu usedá nový sypač kapely Sam Inzerra a asi nejen já jsem byl velmi zvědav, jak plnohodnotně dokáže nahradit bicí automat, který Mortician vyhánějí na svých studiových albech do těch nejrychlejších možných obrátek až za hranici rozpoznatelnosti. Will nejprve způsobně pozdraví "Hello fucking Czech republic" a nekompromisní grindcorový kolotoč se může konečně řádně roztočit. V případě Mortician ode mne nečekejte žádný setlist, Will uváděl veškeré skladby svým neuvěřitelně nemocným vokálem, takže logicky nebylo rozumět ani slovo. Pouze jsem stačil pochytit, že zazněla skladba z "House By The Cemetery", jinak se hrálo převážně z posledního alba Darkest Day Of Horror. Nejvíce sympatií samozřejmě sklidily krátké, ani ne minutové sypanice na které se dostalo hlavně v samém závěru setu. Půlhodinka v zajetí vražedného grindingu se tedy vydařila nadmíru, zvláště posledních trojice skladeb vyzněla díky zlepšenému zvuku naprosto devastačně.
Grave! Na aparaturu je vyvěšena žlutomodrá švédská zástava (samozřejmě obráceně nebohý skandinávský kříž tak visel hlavou dolů v souladu s protikřesťanskou filosofii kapely). Ola Lindgren a spol. na sebe nenechají dlouho čekat a ihned spouští "Rise" z comebackového alba Back From The Grave (2002). Hned od počátku setu mají Grave perfektně čitelný zvuk a i ohlasy posluchačů jsou přesně takové, jak se v případě spoluzakladatelů nordické deathmetalové školy sluší a patří. Z posledního alba jsou ještě k nabídnutí ochutnávky "Dead Is Better" a "Receiver". Pak přichází tolik očekávaná exkurze do hvězdné minulosti zvířecím rykem odměněná "And Here I Die Satisfied" ze stejnojmenného alba vyšlého roku 1993, Into The Grave (titulní skladba z debutu, 1991) a především zářivý klenot z pokladnice švédského deathu - You´ll Never See (opět titlesong, tentokrát alba z roku 1992). Zvláště v případě poslední jmenované kompozice jsou jakákoliv další slova naprosto zbytečná. Sečteno podtrženo, Grave se u mě stávají vítězi nedělního večera. Bravo!
Devět z deseti neurologů by mi jistě poradilo, že na strnulost, která se u mě dostavila po statické půlhodince strávené s otevřenou hubou při setu Grave, je nejlepší lékem důkladná masáž všech sedmi krčních obratlů. Jistě uznáte sami, že vystoupení čertíků God Dethroned, navíc v současné době hrajících v životní formě, skýtalo pro můj atlas a čepovec tu pravou šanci k řádné léčebné proceduře. Po mírném boji zaujímám nakonec místo přímo v první lajně, zrovna pod místem kde se nachází basák Sesazeného Boha Beef. Hlavní mozek kapely Henri Sattler (g, voc) je viditelně dobře naladěn a i přes menší problémy s kytarou rozdává úsměvy na všechny strany, vizáží připomínaje rozzářeného Jiřího Dopitu při oslavě x-tého vsetínského titulu. Konec zábavy ale přichází s nástupem zahajovacího náklepu "The Art Of Immolation" ze druhého řadového kotouče The Grand Grimoire (1997). Z aktuálního vynikajícího počinu "Into The Lungs Of Hell" zazní titulní střednětempá skladba, pak "The Warcult" a konečně i "Soul Sweeper", při které mi vedle stojící máničky zběsile vyřvávaly do ucha refrén "God Is Dead / Your God Is Dead / God Is Dead / I´am The Devil". Díky. Ostatní položky setlistu : tradiční koncertní záležitost "Villa Vampiria" ze čtvrtého dlouhohrajícího disku Ravenous (2001) a "Serpent King" (zahajovací položka na Bloody Blasphemy, 1999), kterou se holandští black/death metaloví dravci rozloučili. Nezbývá než konstatovat, že se jednalo opět o strhující vystoupení, jak po stránce pódiové, tak instrumentální. Regenerace krční páteře proběhla taktéž úspěšně, a to především zásluhou nového bicmana Arjena Van Weesenbeeka, který sypal opravdu ostře a jasně přesvědčil, že pro God Dethroned je mužem na pravém místě.
Bez velkých průtahů předstupuje sedmá kapela večera, poprvé v české republice vystupující legenda Nuclear Assault. Čtveřice sympatických postarších pánů v čele s Dannym Lilkerem (bg) se s tím vůbec nepárala a během půlhodinové show napumpovala do obecenstva pořádnou dávku vysokorychlostního, jako břitva ostrého old shool US thrashingu. Energie z vystoupení Nuclear Assault se přenesla i na stagedivery, takže se ochranka na pódiu musela hodně činit a shazovat rozvášněné skokany zpět do lesa rukou ve zvlněných prvních řadách. Velká škoda, že Lilker a spol. byli časově limitováni a nemohli zahrát ještě více skladeb. Ohlasy na jejich vystoupení byly totiž s přehledem nejbouřlivější a jen málo lidí jejich odchod ze scény kvitovalo z povděkem.
Headlinerem celé tour byli jedni z praotců US thrasmetalu samotní Exodus. Na pódium je nanošena další přídavná aparatura, dlouho se protahuje i přestavba bicí soupravy a hlavní hvězda večera se tak k nelibosti mnohých opožďuje asi o patnáct minut. Nepříjemné čekání v teď už značně zadýchaném Babylonu končí něco po desáté hodině, kdy konečně přichází pětice nejočekávanější : Gary Holt (g), Rick Hunolt (g), Tom Hunting (dr), Jack Gibson (bg) a Steve "Zetro" Souza (voc). Není jistě tajemstvím, že Exodus se vrací zpět na scénu albem Tempo Of The Damned, které vychází 2.1.2004 na křídlech Nuclear Blast. Z připravovaného alba zazněla našlapaná rychlovka s vyřvávaným refrénem nazvaná "War Is My Shepherd". Pánové se po reunionu předvedli ve vynikajícím světle, zvláště urostlý "Zetro" si to hodně užíval, neustále hrozil, hecoval publikum a hlavně skvěle zpíval. "The Toxic Waltz" je prvním výletem do zlatých dob Bay Area thrashingu, následuje "Metal Command", pak "Strike Of The Beast", "Dirty Deeds Done Dirt Cheap" dále erbovní "Exodus" a známá "Bonded By Blood", podle které byl vlastně odvozen název celé tour. Zhruba po padesáti minutách Exodus "jakoby" odcházejí do zákulisí, ale rozvášněný dav samozřejmě požaduje návrat na scénu. Skandování je následně vyslyšeno a Exodus napalují dvojici přídavků "Brain Dead" a závěrečnou položku celého sedmihodinového večera "A Lesson In Violence".
Propocený a napůl ohluchlý se vydávám do zmrzlého Brna stihnout nějaký ten noční spoj na koleje. Sám se divím, že na zastávku autobusu přibíhám zcela proti mým zvyklostem se slušnou tříminutovou časovou rezervou. Nedobrovolný noční výlet se tedy naštěstí nekoná a tak s příjemným pocitem dobře vykonané práce mohu do své postýlky ulehnout už něco po dvanácté hodině. Českou zastávku tour "Bonded By Metal Over Europe" celkově hodnotím velice kladně. Fanoušci mohli být spokojeni s výkony vystupujících kapel a pořadatelé si zase mohli mnouti ruce nad vysokým počtem zúčastněných, který nebezpečně atakoval hranici osmi set hlav. Jen doufejme, že taková akce nebyla v Brně na dlouhou dobu poslední a že se brzy dočkáme dalších neméně vydařených pokračování.