Iron Maiden

Iron Maiden je anglická heavymetalová skupina založená v roce 1975 baskytaristou Stevem Harrisem. Kapela se stala legendární nejen díky své hudbě, ale také díky svému maskotovi Eddiemu, který se objevuje na obalech všech alb a singlů kapely (kromě prvního singlu „Running Free“). K roku 2010 prodali přes 85 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards.

Do roku 2010 skupina vydala celkem patnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (jedenáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil.

Historie

Počátky

Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara,Wall, s. 22 krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem.Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Doug Sampson.

Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu. Původně do ní chtěl vzít i Sampsona, ten však již hrál s někým jiným. Volba nakonec padla na Rona Matthewse. Skupina Iron Maiden (železná panna, mučicí nástroj) vznikla na Štědrý den roku 1975 v sestavě Harris (baskytara), Matthews (bicí), Dave Sullivan (kytara), Paul Day (zpěv) a Terry Rance (kytara). Podle Harrise její název vznikl podle filmu Muž se železnou maskou (The Man in the Iron Mask), který právě v té době byl v televizi. Po několika hospodských koncertech ze skupiny odešel zpěvák Paul Day. Jako náhrada za něj nastoupil Dennis Wilcock, se kterým již Harris dříve hrál. Rovněž začínali dělat problémy kytaristé, protože neuměli hrát sóla. To vyřešil Wilcockův kamarád Dave Murray, oba dosavadní kytaristé však odešli. Ještě před Iron Maiden se Murray znal s Adrianem Smithem. Spolu s ním hrál rovněž ve své první skupině pojmenované Stone Free. Později společně působili ještě v několika dalších skupinách. První skupina, ve které vydržel déle (bez Smithe), se jmenovala The Secret. Byla to rovněž první kapela, se kterou nahrál ve studiu nahrávku. Následně ho Wilcock s Harrisem přijali do Iron Maiden.

Skupina odehrála nějaké koncerty jen ve čtyřech (Harris, Murray, Wilcock a Matthews), následně však přijala druhého kytaristu jménem Bob Sawyer.<ref name="Wall46">Wall, s. 46</ref> Po neshodách se Sawyerem a Wilcockem ze skupiny na čas odešel Dave Murray.<ref name="Wall49">Wall, s. 49</ref> Murray se tedy přidal ke Smithově skupině Urchin.<ref name="Wall50">Wall, s. 50</ref> V Maiden v té době nezůstal ani jeden kytarista a Harris, jako vůdčí osobnost skupiny, začal shánět klávesistu.<ref name="Wall51">Wall, s. 51</ref> Skupina však s klávesistou Tonym Moorem odehrála jeden pouhý koncert a Harris se rozhodl pokračovat opět bez kláves.<ref name="Wall51" /> Na tomto koncertě nehrál ani stálý bubeník skupiny, toho nahradil Barry Purkins (známější jako Thunderstick) a na místo kytaristy se postavil Terry Wrapram.<ref name="Wall51" /> Ani Thunderstick ve skupině nevydržel déle než jeden koncert; nahradil ho Harrisův starý známý Doug Sampson.<ref name="Wall53">Wall, s. 53</ref> Jako další ze sestavy odešel zpěvák Dennis Wilcock,<ref name="Wall53" /> na místo kytaristy se vrátil Murray<ref name="Wall54">Wall, s. 54</ref> a krátce zkoušeli v triu Harris, Sampson a Murray.<ref name="Wall55">Wall, s. 55</ref>

Vzestup a první album (1978–1980)

Paul Di'Anno a Steve Harris v roce 1980

Ve třech členech několik měsíců pouze zkoušeli<ref name="Wall56">Wall, s. 56</ref> až v listopadu 1978 do skupiny přišel zpěvák Paul Di'Anno.<ref name="Wall57">Wall, s. 57</ref> V té době skupina začala používat různé kouřové a světelné efekty,<ref name="Wall64">Wall, s. 64</ref> a přibližně ve stejném období vznikl maskot skupiny, později nazvaný Eddie.<ref name="Wall66">Wall, s. 66</ref> Poslední prosincový den roku 1978 Iron Maiden získali možnost nahrát své první demo.<ref name="Wall70">Wall, s. 70</ref> V sestavě Harris, Murray, Di'Anno a Sampson nahráli celkem čtyři skladby − „Iron Maiden“, „Prowler“, „Invasion“ a „Strange World“.<ref name="Wall70" /> Nahrávky poskytli DJ Nealu Kayovi, vlastníkovi klubu Soundhouse.<ref name="Wall72">Wall, s. 72</ref> Jejím manažerem se stal Rod Smallwood.<ref name="Wall74">Wall, s. 74</ref> Skupina hrála poměrně dlouhou dobu s jedním kytaristou, počátkem roku 1979 se jím stal Paul Cairns.<ref name="Wall67">Wall, s. 67</ref> Ten však vydržel přibližně tři měsíce a pak jej nahradil Paul Todd (který se skupinou odehrál pouze jeden koncert).<ref name="Wall67" /> V září 1979 do skupiny přišel Tony Parsons, který zde vydržel přibližně dva měsíce<ref name="Wall68">Wall, s. 68</ref> a odešel těsně před podepsáním smlouvy s EMI.<ref name="Wall114">Wall, s. 114</ref>

Ještě před podepsáním smlouvy s EMI Records si skupina v listopadu 1979 u fiktivního vydavatelství Rock Hard Records (vlastním nákladem) vydala EP pojmenované The Soundhouse Tapes.<ref name="Wall107">Wall, s. 107</ref> Kvůli špatné technické kvalitě nahrávky neobsahovaly skladbu „Strange World“.<ref name="Wall108">Wall, s. 108</ref> První prosincový den roku 1979 se členové skupiny Iron Maiden pod vedením Roda Smallwooda sešli se zástupci společnosti EMI a podepsali smlouvu.<ref name="Wall113">Wall, s. 113</ref> Pro nahrání alba Harris chtěl sehnat ještě druhého kytaristu.<ref name="Wall124">Wall, s. 124</ref> Jako prvnímu bylo toto místo nabídnuto Adrianu Smithovi, který již dříve s Murrayem hrál. Ten to však odmítl, protože i jeho kapela Urchin v té době získala smlouvu.<ref name="Wall124" /> Nakonec volba padla na Dennise Strattona. Ve stejné době rovněž odešel bubeník Sampson.<ref name="Wall128">Wall, s. 128</ref> Ještě v prosinci 1979 ho nahradil Strattonův přítel Clive Burr.<ref name="Wall130">Wall, s. 130</ref>

Hned v lednu roku 1980 skupina začala nahrávat své historicky první studiové album.<ref name="Wall133">Wall, s. 133</ref> Obsahuje skladby, které již dlouhou dobu hráli na koncertech.<ref name="Wall133" /> Po neúspěšných zkouškách se dvěma různými producenty nakonec vyhrál Will Malone.<ref name="Wall134">Wall, s. 134</ref> Vydání eponymního alba Iron Maiden předcházel singl „Running Free“ se skladbou „Burning Ambition“ na B-straně. Singl vyšel v únoru a album až v dubnu 1980. Na obalu singlu se nenachází maskot Eddie.<ref name="Wall140">Wall, s. 140</ref> Autorem však je Derek Riggs, který Eddieho na pozdější alba připravoval.<ref name="Wall140" />

V únoru 1980 Iron Maiden rozjeli spolu s několika dalšími turné nazvané Metal for Muthas Tour. Šlo o doprovodné turné ke kompilaci Metal for Muthas Neala Kaye.<ref name="Wall145">Wall, s. 145</ref> Ještě před vydáním prvního alba skupina v březnu 1980 dělala předkapelu skupině Judas Priest<ref name="Wall149">Wall, s. 149</ref> v britské části při jejich turné British Steel Tour. V dubnu se pak konalo několik posledních koncertů v rámci turné Metal for Muthas.<ref name="Wall152">Wall, s. 152</ref> Album Iron Maiden vyšlo 11. dubna a ihned se dostalo na čtvrté místo hitparády.<ref name="Wall152" /> Od května do srpna 1980 pak Iron Maiden odehráli společné turné se skupinou Praying Mantis.<ref name="Wall156">Wall, s. 156</ref> Od srpna pak své vůbec první evropské turné a to jako předkapela americké skupině Kiss.<ref name="Wall161">Wall, s. 161</ref> Již během turné se začaly problémy mezi Strattonem a ostatními členy zhoršovat.<ref name="Wall169">Wall, s. 169</ref> Po jeho ukončení byl Stratton ze skupiny propuštěn<ref name="Wall172">Wall, s. 172</ref> a jako náhrada do skupiny přišel Adrian Smith.<ref name="Wall173">Wall, s. 173</ref>

Druhé a třetí album (1980–1982)

Dave Murray a Adrian Smith v roce 1982.

Od listopadu do prosince 1980 skupina absolvovala své první turné s novým kytaristou.<ref name="Wall184">Wall, s. 184</ref> V prosinci pak zahájila nahrávání své druhé desky v londýnském studiu Battery Studios.<ref name="Wall192">Wall, s. 192</ref> Produkce se tentokrát ujal Martin Birch.<ref name="Wall192" /> Nahrávání skončilo v lednu 1981 a výsledek dostal název Killers. Nachází se na něm většinou skladby, které již dříve hráli na svých koncertech.<ref name="Wall194">Wall, s. 194</ref> Album vyšlo 9. února 1981.<ref name="Wall196">Wall, s. 196</ref> V britském žebříčku se tentokrát umístilo až na dvanáctém místě.<ref name="Wall197">Wall, s. 197</ref> Dne 17. února 1981 skupina zahájila světové turné, začínající ve městě Ipswich v Anglii.<ref name="Wall201">Wall, s. 201</ref> Turné následně pokračovalo přes Francii, Itálii, Švýcarsko, Belgii, Nizozemsko a Německo. Právě v Německu se ve skupině začalo zvyšovat napětí kvůli Paulu Di'Annovi.<ref name="Wall204">Wall, s. 204</ref> Přes několik zrušených koncertů turné dál pokračovalo v Japonsku, Austrálii a Spojených státech amerických.<ref name="Wall207">Wall, s. 207</ref> Při většině amerických koncertů hráli jako předkapela skupině Judas Priest.

Po neshodách s Paulem Di'Annem do skupiny přišel zpěvák skupiny Samson jménem Bruce Dickinson, který si později vysloužil přezdívku the anti air-raid siren, která se dá do češtiny přeložit jako siréna při leteckém náletu. Změna přišla v říjnu 1981.<ref name="Wall232">Wall, s. 232</ref> Od ledna do února 1982 nahrávali své třetí studiové album s názvem The Number of the Beast. Album pak vyšlo 22. března a okamžitě se dostalo na první místo albového žebříčku.<ref name="Wall241">Wall, s. 241</ref> Producentem byl opět Birch. Dne 25. února skupina zahájila další turné po Británii.<ref name="Wall240">Wall, s. 240</ref> To pak pokračovalo přes Francii, Španělsko, Švýcarsko, Belgii, Německo, Nizozemsko a následně pak i USA, Kanadu, Austrálii a Japonsko. Na několika koncertech skupina dělala předkapelu Scorpions, Rainbow, Judas Priest a 38 Special, většinu však odehrála jako vlastní koncerty. Během turné se začínaly tvořit problémy s Clivem Burrem,<ref name="Wall245">Wall, s. 245</ref> jako náhrada přišel Nicko McBrain.<ref name="Wall247">Wall, s. 247</ref>

Zbytek osmdesátých let (1983–1988)

Bruce Dickinson

V lednu 1983 skupina zahájila práce na svém čtvrtém studiovém albu; prvním, které nevzniklo v domovské Anglii.<ref name="Wall260">Wall, s. 260</ref> Nahrávalo se totiž ve studiu Compass Point Studios ve městě Nassau na Bahamách.<ref name="Wall260" /> Produkce se opět ujal Birch a album nazvané Piece of Mind vyšlo 16. května 1983 a v žebříčku se umístilo na třetím místě.<ref name="Wall261">Wall, s. 261</ref> K albu vyšly dva singly − „Flight of Icarus“ a „The Trooper“, a stejně jako The Number of the Beast bylo oceněno platinovou deskou. Turné na jeho podporu začalo 2. května a pokračovalo až do 18. prosince. Vedle evropských koncertů odehráli i své vůbec první vlastní turné po USA.<ref name="Wall262">Wall, s. 262</ref> Ve stejném studiu jako Piece of Mind nahráli Iron Maiden i své další album − Powerslave.<ref name="Wall267">Wall, s. 267</ref> Nahrávalo se od února do června 1984 a vyšlo v září téhož roku.<ref name="Wall267" /> K nejznámějším skladbám z alba patří singly „Aces High“ a „2 Minutes to Midnight“, další známou písní je pak třináctiminutový epos „Rime of the Ancient Mariner“, který byl složen na motivy stejnojmenné básně anglického básníka Samuela Taylora Coleridge. Ještě před jeho vydáním skupina v srpnu 1984 zahájila své doposud největší turné nazvané World Slavery Tour,<ref name="Wall267" /> při němž odehrála přibližně 190 koncertů po celém světě. Jeden z koncertů byl na festivalu Rock in Rio, kde hráli pro přibližně 250 000 návštěvníků.<ref name="Wall267" /> Turné skončilo v červenci 1985 a vzniklo při něm první oficiální koncertní album skupiny − Live After Death, které vyšlo v listopadu 1985.<ref name="Wall272">Wall, s. 272</ref> V roce 1985 skupina spolupracovala na italském hororu Phenomena režiséra Daria Argenta, k němuž nahrála píseň „Flash of the Blade“.

Své šesté studiové album nazvané Somewhere in Time bylo netradičně nahráváno ve dvou studiích − v Compass Point a v Wisseloord Studios v nizozemském Hilversumu.<ref name="Wall273">Wall, s. 273</ref> Album vyšlo v říjnu 1986 a v britském žebříčku stanulo opět na třetím místě.<ref name="Wall273" /> Od září 1986 do května 1987 skupina jela další velké turné na podporu aktuálního alba.

Od února do března 1988 skupina nahrávala své sedmé album příznačně nazvané Seventh Son of a Seventh Son.<ref name="Wall278">Wall, s. 278</ref> Nahrávání tentokrát probíhalo v mnichovském studiu Musicland Studios a album vyšlo v květnu 1988.<ref name="Wall278" /> Bylo pojato jako koncepční, vzešly z něj čtyři singly: „Can I Play with Madness“, „The Evil That Men Do“, „The Clairvoyant“ a „Infinite Dreams“, všechny se objevily v první desítce hitparády singlů. Samotné album pak napodobilo legendární The Number of the Beast a také se dostalo na první místo žebříčku prodejnosti.<ref name="Wall278" /> Od dubna do prosince 1988 pak odehráli necelou stovku koncertů v rámci podpory turné k aktuálnímu albu. Zahrnovalo mimo jiné vystoupení na festivalu Monsters of Rock v obci Castle Donington v Anglii.<ref name="Wall283">Wall, s. 283</ref> Skupina měla rovněž naplánováno odehrát jeden koncert v Československu; mělo se tak stát na Stadionu na Letné v Praze dne 25. srpna 1988. Koncert byl však zrušen. Šlo vůbec o první turné, při kterém skupina využila doprovodného klávesistu; stal se jím Harrisův baskytarový technik Michael Kenney.<ref name="Wall281">Wall, s. 281</ref>

Smithův a Dickinsonův odchod (1989–1993)

Janick Gers a Steve Harris

V roce 1989 skupina spolu neodehrála ani jeden koncert, namísto toho Harris pracoval ve studiu na koncertním albu a video záznamu nazvaném Maiden England.<ref name="Wall288">Wall, s. 288</ref> Album pak vyšlo v listopadu 1989.<ref name="Wall290">Wall, s. 290</ref> Smith se rozhodl vydat vlastní album nazvané Silver and Gold, které vyšlo pod hlavičkou skupiny A.S.A.P.<ref name="Wall288" /> (Adrian Smith and Project). Své první sólové album rovněž nahrál Dickinson. Dostalo název Tattooed Millionaire a vyšlo v květnu 1990. Na kytaru zde hrál Janick Gers, který již dříve spolupracoval s Fishem z Marillion<ref name="Wall296">Wall, s. 296</ref> a Ianem Gillanem z Deep Purple.<ref name="Wall294">Wall, s. 294</ref>

Ještě před nahráváním osmého alba ze skupiny odešel Adrian Smith.<ref name="Wall298">Wall, s. 298</ref> Jako náhrada přišel právě Janick Gers.<ref name="Wall301">Wall, s. 301</ref> Nahrávalo se od června do září a produkce se opět ujal Martin Birch.<ref name="Wall302">Wall, s. 302</ref> Album dostalo název No Prayer for the Dying a vyšlo 1. října 1990 s tím, že v britském žebříčku prodejnosti se dostalo na druhé místo.<ref name="Wall303">Wall, s. 303</ref> Albu se však moc velký úspěch nedostavil. Větší úspěch než samotné album zaznamenal singl „Bring Your Daughter… to the Slaughter“, který se vyhoupl na post nejvyšší,<ref name="Wall303" /> kde se udržel tři týdny. Tuto píseň napsal Bruce Dickinson a v jeho verzi se objevila na soundtracku k filmu Noční můra v Elm Street 5. Turné na podporu alba začalo 19. září 1990 a pokračovalo až do září roku následujícího.

Po skončení turné skupina zahájila práce na svém novém albu. Jako to poslední, produkované Martinem Birchem, se nahrávalo v Harrisově vlastním studiu Barnyard Studios.<ref name="Wall306">Wall, s. 306</ref> Spolu s Birchem se tentokrát na produkci podílel i sám Harris. Album Fear of the Dark vyšlo v květnu 1992.<ref name="Wall306" /> Velmi známou písní z tohoto alba je stejnojmenná skladba, kterou kapela často hraje na svých koncertech. Úspěch zaznamenal singl „Be Quick or Be Dead“, který se dostal na druhé místo v hitparádě singlů. Turné na jeho podporu začalo v červnu a skončilo v listopadu stejného roku. Jedno vystoupení se konalo opět v Doningtonu − jako host se při přídavku představil Adrian Smith.<ref name="Wall308">Wall, s. 308</ref> Od března do srpna 1993 odehráli další turné, při něm však postupně začal dělat problémy i Dickinson.<ref name="Wall316">Wall, s. 316</ref> Šlo o první turné, během kterého skupina zahrála i v Česku; v ostravském Paláci kultury a sportu. Během turné vyšly celkem dvě koncertní alba − A Real Live One v březnu a A Real Dead One v říjnu.<ref name="Wall317">Wall, s. 317</ref> Obě poté vyšla jako jedno album pod názvem A Real Live Dead One. V listopadu 1993 ještě vyšel další koncertní záznam Live at Donington.

Nový zpěvák (1994–1998)

Blaze Bayley

Dickinson svůj odchod oznámil v březnu 1993,<ref name="Wall319">Wall, s. 319</ref> se skupinou však ještě odehrál celé turné až do srpna. Při konkurzu na uvolněné místo se členům nejvíce líbil Blaze Bayley, frontman skupiny Wolfsbane.<ref name="Wall319" /> Jeho nástup byl oznámen v lednu 1994 a hned ve stejný měsíc zahájili práce na svém novém albu.<ref name="Wall328">Wall, s. 328</ref> Nahrávání trvalo s přestávkami více než rok a výsledek s názvem The X Factor spatřil světlo světa v říjnu 1995.<ref name="Wall328" /> Albu se dostala velmi špatná kritika<ref name="Wall329">Wall, s. 329</ref> a oproti předchozím albům působilo spíš jako propadák. Skalní fanoušci kapely si nemohli zvyknout na nového zpěváka, a to ne z důvodu, že by byl Bayley špatný, spíš byl jiný než Dickinson, na kterého byli zvyklí. K albu vyšly dva doprovodné singly − „Man on the Edge“ a „Lord of the Flies“.

Od září 1995 do září 1996 skupina koncertovala v rámci turné The X Factour opět po celém světě. Skupina podruhé zahrála v Česku; stalo se tak v pražském Průmyslovém paláci. Po návratu z turné se skupina opět umlčela z koncertování, namísto toho však zahájila práce na albu Virtual XI, které vyšlo až v březnu 1998. Album zaostalo i za The X Factor, a to i přesto, že na něm jsou známé písně „Futureal“ a „The Clansman“. Od dubna do prosince pak následovalo další turné,<ref name="Wall340">Wall, s. 340</ref> při kterém se odehrálo třetí vystoupení skupiny v Česku. Tentokrát opět v Praze, nyní však v Malé sportovní hale. Při tomto turné začal zlobit Bayleyův hlas.<ref name="Wall341">Wall, s. 341</ref> Několik koncertů muselo být dokonce zrušeno a po jeho ukončení byl Bayley ze skupiny vyhozen.<ref name="Wall342">Wall, s. 342</ref>

Smithův a Dickinsonův návrat (1999–2005)

Ihned po odchodu Blaze Bayleyho vznikla myšlenka opět oslovit Bruce Dickinsona. Spolu s ním přišel i Adrian Smith a skupina poprvé doopravdy začala fungovat s třemi kytarami.<ref name="Wall351">Wall, s. 351</ref> Od července do října 1999 skupina odehrála kratší turné. Následně celá šestičlenná sestava i s novým producentem Kevinem Shirleyem začala pracovat na novém albu nazvaném Brave New World. Album vyšlo v květnu 2000 a umístilo se na sedmém místě britského žebříčku. V červnu Iron Maiden odstartovali další velké turné, během kterého vystoupili v pražské Paegas aréně. Mimo pražské vystoupení skupina během tohoto turné hrála i na dalším ročníku festivalu Rock in Rio v brazilském Rio de Janeiru. Záznam z tohoto koncertu vyšel jako živé album a DVD Rock in Rio. Na toto vystoupení opět přišlo přes 250 000 fanoušků.<ref name="Wall371">Wall, s. 371</ref>

Steve Harris, Dave Murray, Janick Gers a Adrian Smith.

Turné na podporu alba Brave New World skončilo až v březnu 2002 a v tomto roce skupina rovněž získala ocenění Ivor Novello Awards.<ref name="Wall372">Wall, s. 372</ref> Následovalo období klidu, hned počátkem roku 2003 ho však skupina přerušila nahráváním alba Dance of Death, které pak vyšlo v září. Dostalo se na druhé místo žebříčku prodejnosti a společně s albem Brave New World bylo vyhlášeno nejlepším metalovým albem roku 2003 (Brave New World roku 2000). Na albu se nachází většinou písně, jejichž délka přesahuje pět minut. Pouze dvě písně jsou kratší, obě dvě vyšly jako singly − „Wildest Dreams“ a „Rainmaker“. Ještě před vydáním alba skupina absolvovala turné Give Me Ed... 'Til I'm Dead Tour. Po jeho vydání pak přibližně stejně dlouhé turné na jeho podporu. Během obou skupina hrála v Česku; ve Zlíně a Praze. Turné skončilo v únoru 2004.

Od května do srpna 2005 se konalo turné Eddie Rips Up the World Tour. Bylo zahájeno v pražské T-Mobile Aréně. Součástí turné bylo i několik vystoupení v rámci putovního festivalu Ozzfest ve Spojených státech. Na něm, během vystoupení v San Bernardinu, došlo k napadení kapely některými fanoušky, kteří na ni házeli nejrůznější předměty. Kvůli tomu kapela zrušila své zbývající koncerty na tomto festivalu. Turné skupina zakončila charitativním vystoupením pro bývalého bubeníka skupiny Clivea Burra, který trpěl roztroušenou sklerózou. V srpnu 2005 vyšlo živé album Death on the Road, na němž je zachycen záznam koncertu v Dortmundu, který byl součástí turné k albu Dance of Death.

Současnost (2006–dosud)

Od března do dubna 2006 Iron Maiden nahráli své, v pořadí čtrnácté, album nazvané A Matter of Life and Death. Album vyšlo v srpnu a produkce se opět ujali Shirley s Harrisem. Ještě před samotným počinem vyšel první singl „The Reincarnation of Benjamin Breeg“, druhý „Different World“ následoval později. V prosinci roku 2006 nahráli ve studiu Abbey Road živé vystoupení pro pořad Live from Abbey Road. Měsíc před tím Iron Maiden spolu se svým manažerem Rodem Smallwoodem ohlásili, že po 27 letech končí se spoluprací se Sanctuary Music. Založili společnost Phantom Music Management, nicméně nenastaly žádné významné změny. Následovalo turné po Severní Americe a Evropě. Na koncertech nejprve odehráli všech deset skladeb z aktuálního alba v nezměněném pořadí a poté pět klasických skladeb z jiných alb. V rámci tohoto turné skupina 6. června 2007 odehrála svůj druhý koncert v Ostravě. O čtyři dny později se konalo vystoupení na festivalu Download, které bylo natáčeno a vysíláno na internetu. Během koncertu Bruce Dickinson prohlásil, že záznam bude použit pro živé DVD. Dne 24. června 2007 turné skončilo, poslední koncert byl v Londýnské Brixton Academy na pomoc nadaci Cliva Burra.

Boeing 757-200 zvaný „Ed Force One“

V únoru 2008 skupina zahájila velké turné Somewhere Back in Time World Tour, které se zaměřovalo na slavné období skupiny v 80. letech, obzvláště na album Powerslave, neboť celkové ladění obsahuje egyptské prvky, podobně jako na albu a tehdejších vystoupeních. Turné začalo v indické Bombaji a také poprvé navštívili Kostariku a Kolumbii. V Česku vystupovala dne 8. srpna 2008 na stadionu Eden v Praze. Se začátkem tohoto turné také souvisí vydání živého dvou-DVD se záznamy Live After Death a Maiden England. Právě při tomto turné vznikl dokumentární film Iron Maiden: Flight 666. Během turné skupina cestovala speciálně upraveným Boeingem 757 zvaným „Ed Force One“, které pilotoval zpěvák skupiny Bruce Dickinson.

Od ledna do března 2010 skupina pracovala na svém patnáctém studiovém albu. Výsledek dostal název The Final Frontier a vyšel v srpnu 2010. Produkce se opět ujali Shirley a Harris. Od června 2010 do srpna 2011 skupina odehrála přibližně sto koncertů v rámci The Final Frontier World Tour. Tentokrát skupina odehrála i několik koncertů v rámci putovního festivalu Sonisphere; jedno se konalo na Holešovickém výstavišti 11. června 2011. V březnu 2012 vyšel záznam z koncertu nazvaný En Vivo!. V červnu stejného roku se skupina vydala na další světové turné nazvané Maiden England World Tour. Turné pokračovalo do října 2013; jeden koncert z turné odehráli i v Česku, přesněji 29. července 2013 v pražské aréně Eden. V březnu 2013 zemřel bubeník Clive Burr, který se skupinou nahrál první tři alba, ve věku 56 let. V roce 2012 vydal Smith společně s projektem Primal Rock Rebellion album Awoken Broken a ve stejném roce vydal první sólové album s názvem British Lion i Steve Harris. V červenci 2012 Dickinson v rozhovoru prohlásil, že skupina chystá na rok 2014 nové studiové album.

Členové

Iron Maiden v roce 2012

Seznam členů Iron Maiden

Současná sestava

• Bruce Dickinson – zpěv (1981–1993, 1999–dosud)
• Steve Harris – baskytara (1975–dosud)
• Dave Murray – kytara (1976, 1977–dosud)
• Adrian Smith – kytara (1980–1990, 1999–dosud)
• Janick Gers – kytara (1990–dosud)
• Nicko McBrain – bicí (1983–dosud)

a

• Michael Kenney – klávesy (1988–dosud) – pouze koncertní hudebník

Diskografie

Adrian Smith, Dave Murray, Janick Gers, Steve Harris.

Diskografie Iron Maiden

Studiová alba

• Iron Maiden (1980)
• Killers (1981)
• The Number of the Beast (1982)
• Piece of Mind (1983)
• Powerslave (1984)
• Somewhere in Time (1986)
• Seventh Son of a Seventh Son (1988)
• No Prayer for the Dying (1990)
• Fear of the Dark (1992)
• The X Factor (1995)
• Virtual XI (1998)
• Brave New World (2000)
• Dance of Death (2003)
• A Matter of Life and Death (2006)
• The Final Frontier (2010)

Odkazy

Externí odkazy

• Oficiální web
• www.ironmaiden.yc.cz – Český web o Iron Maiden (historie, členové, diskografie)